Vypracoval Filip Hůla 9.B 7zš v Mostě

Etna je bezesporu královnou mezi evropskými sopkami. Je totiž nejen nejvyšší na celém kontinentě, ale je i zdaleka nejaktivnější. Měřit se s ní v tomto směru může snad jen blízká sousedka Stromboli, jejíž aktivita je prakticky nepřetržitá, ale Etna jednoznačně vítězí intenzitou svých erupcí, či chcete-li množstvím vyvržené a vylité lávy.

Sicilští obyvatelé častěji než Etna nazývají horu Mongibello. V tomto pleonastickém jménu se zrcadlí sicilské dějiny, je totiž složeno z latinského výrazu Mons (hora), a arabského Djebel (Hora hor).

Poloha

Etna patří ke geotektonické oblasti Středozemního moře, komplikované pánve, ležící mezi dvěma přibližujícími se kontinentálními deskami - evropskou a africkou.

Sopka je situována na východním pobřeží Sicílie, ostrova složeného převážně ze sedimentárních hornin vyzdvižených z mořského dna přibližujícími se kontinenty. Vlivem tlaku přibližujících se kontinentů vznikly i zlomy, na jejichž křížení sopka vznikla. Jsou to především zlomy Comiso-Messina (který může mj. i za ničivá zemětřesení v Messinské úžině) a Tindari-Gardini (v jehož prodloužení leží i Liparské ostrovy)

Itálie

1281 m.

stratovulkán

Vesuv je asi jednou z nejznámějších sopek, minimálně u nás v Evropě. Není divu, vždyť leží v místech, kde se rodil jeden z proudů evropské civilizace, popis jeho výbuchu je součástí klasické literatury, a právě díky němu se nám dochoval unikátní soubor vykopávek antického maloměsta. Ale dosti plků, a hbitě k věci.

Vesuv je charakterictický už svým tvarem. 1281 metrů vysoký hlavní kužel s vrcholovým kráterem je ze severu lemován téměř půlkruhovým skalním hřebenem Monte Somma (1132 m), pozůstatkem někdejší kaldery, kterou hlavní kužel z části vyplnil. při pohledu z Neapole i z Pompejí tak má Vesuv vrcholky dva.

Stromboli 

Itálie

924 m.

stratovulkán

"Maják Tyrhénského moře", tak zní prastará přezdívka jedné z nejpozoruhodnějších sopek světa, malého ostrůvku severně od Sicílie, neúnavné Stromboli.

Pouhých 924 metrů nad mořskou hladinu se zvedá kužel sopky, jejíž hlavní část je však skryta pod hladinou, a její úpatí leží v úctyhodné hloubce 2000 metrů. Ubohých 12 km² plochy, kterou celou zaujímá příkrý sopečný kužel, až na několikakilometrový proužek nížiny při SV pobřeží skalnaté nepřístupné pobřeží, přístaviště tvořené jediným betonovým molem, které je při rozbouřeném moři nepoužitelné, takže jsou obyvatelé často na dlouhé dni odříznuti od okolí, a navíc všudypřítomný černý popel. Nic, co by ostrov dokázalo proslavit po celém světě. Za svou popularitu vděčí několika kráterům, které s neskutečnou pravidelností a udivující vytrvalostí vyvrhují do několikasetmetrové výšky fontány ještě žhavé lávy. Část jí padá zpět do kráterů, a část dopadá na svah sopky, po kterém se pomalu chladnoucí valí dolů, směrem k moři. Není divu, že se svahu říká "Sciara del Fuoco", Cesta ohně. Po několika okamžicích se zdroj lávy vyčerpá, a nastane klid, aby se divadlo mohlo po několika minutách či desítkách minut opakovat.

Noční snímek erupce Stromboli